Výročí narození svaté Terezie od Ježíše

28. března 2015 uplyne přesně 500 let od  narození svaté Terezie od Ježíše, naší duchovní matky a zakladatelky. Na Karmelu se už pátým rokem připravujeme na toto krásné výročí, které budeme slavit od 15. 10. 2014 do 15. 10. 2015.
Když oslavujeme Boží skutky, které Bůh vykonal skrze své svaté, sami se stáváme způsobilejšími přijmout veliké věci, které Bůh chce vykonat v našem životě. Proto bychom vás rády přizvaly k účasti na tomto jubileu, které zahájíme slavnostní mší svatou ve středu 15. října 2014 v 18h v našem klášterním kostele sv. Antonína Paduánského.
Při této příležitosti zazní „Truvérská mše“ od Petra Ebena, kterou nastudoval dětský sbor Kvítek pod vedením sbormistra, pana Vítězslava Hergesela. (Plakátek k dispozici zde.)
Během celého jubilejního roku se bude konat volný cyklus přednášek o cestě modlitby a důvěrného přátelství s Bohem, které sv. Terezie popsala ve svém vrcholném díle Hrad nitra. Přednášet nám bude náš bratr P. Jan Poříz OCD, specialista v oboru mystiky. Srdečně vás na přednášky zveme! Předběžná data konání jsou:

29.10. 2014
17.12. 2014 
11.2. 2015
15.4. 2015
17.6. 2015
Přednášky s diskuzí se budou konat v naší kapli Matky Boží, popř. v klášterním kostele sv. Antonína, podle počtu účastníků, vždy v 19h večer. Od 20:00 do 21:00 h se pak můžete připojit ke komunitní adoraci a po ní k modlitbě „na závěr dne“ – k modlitbě kompletáře.

sestry bosé karmelitky

10.9. 2014 – Farní den modliteb a postu za mír

Na výzvu papeže Františka a brněnského biskupa Vojtěcha odpoví naše farnost dnem modliteb a postu za mír. Uskuteční se ve středu 10. září 2014.

Při této příležitosti bude mše svatá večer v 18.00 v kostele sv. Antonína Paduánského.

Rozhovor s kardinálem Miloslavem Vlkem

Dačický Karmel opět přivítal pana kardinála Miloslava Vlka, v posledním období hned dvakrát krátce po sobě. V postní době vedl duchovní cvičení u sester karmelitek a o velikonočním třídenní vedl liturgii. Neváhali jsme a položili panu kardinálovi několik otázek.

V Dačicích jste pane kardinále byl poslední dobou několikrát. Takže se Vám zde líbí?

V Dačicích se mi líbí, již před půl stoletím jsem zde měl pracovní kontakty. V 50. letech  jsem vystudoval archivnictví. Po absolutoriu jsem se stal archivářem v J. Hradci a měl jsem na starosti také materiály bývalého soudního okresu Dačice. Do budovy dačického kláštera jsem tedy jezdil tyto materiály zpracovávat.

V posledních letech jsem dačický Karmel navštívil vícekrát, neboť jsem sestry znal již z jejich působení v Praze.

Jak vypadá Váš denní program u sester na duchovním cvičení? Jaké téma jste pro letošní exercicie zvolil?

Sestry časový program připravily samy. Po mši sv. a snídani byla první meditace, po obědě druhá meditace, mezitím společné modlitby, svátost smíření, duchovní porada. Do jejich duchovního zaměření, do jejich karmelitánské spirituality, jsem nevstupoval – na to maní své odborníky, ale snažil jsem se jim přinést to, čím žije církev dnes v době po II. vatikánském koncilu. Téma bylo: Duch svatý, který vede církev dnes. V posledních 50 letech je velmi zřetelně vidět, že církev je vedena Duchem svatým.

Na setkání se sestrami bylo oslovující, když se v rozhovorech ukázalo, že několik sester jsou vlastně konvertitky a že některé pocházejí z ateistických rodin. Samy tedy velmi konkrétně dokládaly z vlastní zkušenosti působení Ducha svatého v jejich vlastním životě: z ateistické rodiny – na Karmel!             

V době komunismu nebyla cesta ke kněžství vždy jednoduchá. Jak to bylo ve Vašem případě?

Po maturitě na Gymnáziu J. V. Jirsíka v Č. Budějovích v roce 1952 jsem se rozhodoval, co budu dělat, neboť na vysokou školu jsem se nedostal kvůli tomu, že jsem odmítl vstoupit do svazu mládeže. Vyrazil jsem na pouť na Lomec u Bavorova, kde jsem si chtěl vyprosit světlo pro další orientaci ve svém životě. Při mši sv. se z 1. listu sv. Petra četla věta: „Pokořte se pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil, až k tomu přijde čas“.

Šel jsem tedy nejprve do továrny Motor Union v Čes. Budějovicích, absolvoval jsem dvouletou vojenskou službu a v roce 1955 jsem se dostal na Filosofickou fakultu v Praze, kde jsem studoval archivnictví. Po dokončení v r. 1960 jsem pracoval 4 roky v jihočeských archivech. V r. 1964 jsem si dal se schválením internovaného českobudějovického biskupa Josefa Hloucha přihlášku do semináře. Po vysvěcení na kněze jsem se stal jeho sekretářem. Poté jsem působil 10 let ve farnostech na Šumavě: Lažiště a Rožmitál pod Třemšínem, kde mi komunistický režim odňal tzv. státní souhlas k veřejnému kněžskému působeni, a tak jsem si musel  hledat civilní práci.

Přinesla Vám doba, kdy jste nemohl konat kněžskou službu, také něco pozitivního, z čeho třeba čerpáte dodnes?

Byl jsem smutný, že jsem nemohl vykonávat své poslání a ptal jsem se Pána Boha: „Pane, proč?“ Při pohledu na kříž se mi postupně vynořovala odpověď: „Protože tě mám tak rád“. Mně to nejprve pobuřovalo, ale postupně jsem pochopil: Ježíš na kříži se v této situaci stal Veleknězem: přestože  měl nohy a ruce přibité a nemohl nic dělat, ani chodit ani žehnat a téměř ani mluvit. Já jsem si uvědomil, že ve své situaci jsem podobný svému Veleknězi… Když jsem tehdy nemohl veřejně nic dělat jako kněz, byl jsem mu podobný. Toto poznání mi přineslo velkou radost. Komunisté nás kněze chtěli navzájem izolovat, ale já jsem se řídil veršem na prvních stránkách Bible: „Běda osamocenému“. Navštěvoval jsem proto společenství chlapců z hnutí Fokolare, v jehož spiritualitě je centrálním bodem kříž – Ježíš ukřižovaný a opuštěný. Zde jsem v síle Kristova kříže prožil a nikoli pouze „přežil“ 10 let. Jednalo se o velmi plodné období mého života, o velmi hlubokou duchovní formaci.

Nebyl jste někdy na pochybách nebo neměl jste strach z pronásledování?

Máte pravdu, ale člověk musel riskovat, aby nezůstal v osamocení a duchovně nezahynul. Viděl jsem, že slovo Boží funguje. Tehdy jsem se nedostal na vysokou a najednou, když jsem se držel Božího slova, absolvoval jsem dvě. A právě na slovo Boží  jsem se spoléhal v těchto dobách a držel jsem se společenství, ačkoliv zde určité riziko bylo. Komunisté navíc věděli, že mám přátele na západě a že se o mně ví. Když mi vzali souhlas, psali o tom i v Západním Německu.

Nemyslíte, že v něčem byla doba komunismu pro společnost prospěšnější než dnešní doba svobody? A neplatí to i pro nás křesťany?

Pod tlakem a v pronásledování se křesťanům nežije až tak špatně, protože nás nebezpečí dává dohromady. Museli jsme se více „nasadit“, s určitým dobrodružstvím. Prožil jsem mnoho krásných chvil s mladými lidmi v lesích a horách.

Pádem komunismu se otevřely velké prostory svobody, velké možnosti aktivizace církve. Zjistili jsme, že nemáme dost sil na to, abychom všechny tyto možnosti využili. Zdálo se, že lidé, např. disidenti, kteří se v dobách komunismu pro církev hodně angažovali, se po pádu komunismu k církvi. Ekonomové a pragmatici, kteří se ujali politické moci, naorientovali dobu směrem k zisku, k blahobytu, ovšem bez duchovních základů. Pan Klaus jednou, když jsem mu v televizní debatě říkal o nutnosti transformace srdcí lidí, prohlásil: „Neznám transformaci srdce“. Stínem této doby je, že nemá duchovní hodnoty, že lidé nedokáží využívat dobře a nezávisle svou svobodu, protože se nechávají ovlivňovat médii a nedovedou rozlišovat pravdu, nemají samostatné myšlení. Jistě, každý má právo na svůj názor, ale nesmí jej zaměňovat názor za pravdu. Člověk nesmí dělat všechno, co chce, bez ohledu na zdůvodněné uvažování. Pokud nerespektuje pravdu, není svobodný.

Problém je, že demokracie vznikla v době, kdy hodnoty jako úcta k stáří, solidarita s druhým byly samozřejmostí. Dnes tyto nepsané hodnoty nejsou přijímány. Ani lidé s politickou zodpovědností to často nerespektují, a většina lidí mlčí a nechává se ovlivnit vším možným. To vidíme např. i v otázce církevních restitucí. Majetek sice vrátit chtějí, ale diktují, jak jej máme využívat.

Na druhou velikonoční neděli byl svatořečen papež Jan Pavel II. Zanechal nám, a to nejen křesťanům, velké poselství. Která vám dnes připadají nejdůležitější?

Byl otevřeným papežem vůči druhým. Jeho typický úsměv, rozpřažené paže. Hodně cestoval po světě, komunikoval s politiky, mládeží. Účastnil jsem se setkání v Manile na Filipínách, kde bylo přítomno asi 5 milionů lidí. Vzpomínám si na zážitek, kdy jsme stáli na velkém podiu. Dole byla mládež a zpívala rytmické písně. Jan Pavel II. se začal v rytmu písní pohybovat a kardinálové se divili, co se děje, a po chvíli se přidali. Uměl navíc nejen komunikovat, ale i naslouchat.

Nedávno jste byl na setkání českých biskupů „ad limina“ (k prahům apoštolů) s papežem Františkem. Co Vás na tomto setkání překvapilo či oslovilo?

Několikrát jsem byl doslova šokován. Při setkání s biskupy si nás posadil do kruhu a sám si sedl mezi nás doprostřed, na stejnou úroveň. Pan kardinál Duka vstal, aby měl oficiální projev, a papež František mu řekl: „Sedněte si, je to pohodlnější!“ Tím vytvořil pohodovou rodinnou atmosféru. Položili jsme mu otázku: „Jak se papež modlí?“ Velmi oslovující byla jeho odpověď , že např. večer má každý den hodinovou adoraci před Nejsvětější svátostí, byť je časově vytížen. Na generální audienci mě šokoval, když prohlásil: „Kardinál Vlk, velký bojovník za práva a pravdu!“

Po návštěvě ad limina byla kardinálská konzistoř. Papež mě šokoval tím, že přišel již 20 minut před začátkem a zdravil se s přicházejícími kardinály. Když jsme o přestávce šli na kávu,  on šel s námi a každý měl k němu volný přístup.

S papežem Františkem jste se ale setkal již dříve…

Po jeho zvolení papežem se mu představovali kardinálové, kteří se nezúčastnili konkláve. Když jsem se mu představil já,  okamžitě zvedl ukazováček a řekl: „Á, lavavetri“ (umývač oken). Ptal jsem se ho: „Svatý otče, jak to víte?“ Řekl, že četl můj životopis ve španělštině. Poté, co jsem se stal biskupem, dali jsme dohromady na popud milánského kardinála Martiniho francouzskou knihu: „Umývač oken, arcibiskup pražský“. Kniha byla přeložena také do španělštiny…

Máte dnes čas na nějaké záliby?

Čas na záliby jsem příliš neměl. V mládí jsem sportoval, spíše rekreačně. Mým koníčkem bylo kdysi překládání duchovní literatury, hlavně z italštiny, která je mezinárodní řečí církve. První cizí řečí byla němčina, čtu a rozumím francouzsky, trochu rusky.

Co Vy a moderní technologie?

Papežové doporučují užívání moderních technologií. Již dříve jsem si zřídil webovou stránku www.kardinal.cz, kde komunikuji s lidmi, kvůli nedostatku času spíše jednostranně.

Probíhají přípravy na 600. výročí upálení mistra Jana Husa. Máte přehled, co se nyní řeší?

Byla znovuobnovena husovská komise, která má za úkol prezentovat osobnost Jana Husa bez falešných přemaleb jak s jeho pozitivními, tak i negativními stránkami. Každá doba jej líčila po svém. Jirásek, kterým byla odchována dnešní starší generace, psal o Husovi romány, jejichž postavy nebyly vždy založeny na historické pravdě. Komunisté z něj zase udělali sociálního reformátora.

Z pozice ministranta si nemohu odpustit otázku: Jaké chyby se z Vašeho pohledu v dnešní době dělají při mši sv. nejčastěji?

Liturgie má být společenství, kdy kněz má usilovat o to, aby do něj vtáhl všechny zúčastněné. Je činností Krista – hlavy a jeho mystického těla. Když kněz zdraví: „Pán s vámi“, mají lidé cítit, že jim něco oznamuje. Homilie má být rozhovorem s lidmi, a ne přednáškou. Já mám ve zvyku mít ve společenství několik bodů a dívat se na ně, vést s nimi virtuální dialog.

Máme dobu velikonoční. Jak zní Vaše poselství farníkům z Dačic a okolí?

Velikonoce jsou vrcholnou dobou liturgického roku. Smrt a zmrtvýchvstání Krista jsou největší událostí dějin. Poselství zní: „Nejsi sám tváří v tvář zlu, ale za tvými zády stojí Kristus zmrtvýchvstalý, přemožitel smrti, vítěz nad zlem. Toto si vezmi do svého života, prožij zkušenost s tím, že to tak je, abys byl naplněn nadějí. Bez naděje se život žije v temnotě.“ O Velikonocích ve křtu nebo při jeho obnově dostáváme dar Ducha svatého a jím jsme doprovázeni.

Otče kardinále, děkujeme Vám, že jste si udělal čas pro Farní listy a naše farníky a děkujeme Vám za rozhovor.

Mše svaté s kardinálem Miloslavem Vlkem v Dačicích

Sestry bosé karmelitky vás srdečně zvou na slavnostní mši svatou 25.3. 2014 v 18:00 hodin s otcem kardinálem na Slavnost Zvěstování Páně v kostele svatého Antonína.
Ranní mše svatá v tento den nebude!

Otec kardinál bude také sloužit ranní mše svaté v kapli Matky Boží po celý týden 24.3., 26.3. – 29.3. 2014.

Zemřel P. Josef Daněk

P. Josef Daněk působil v naší farnosti jako kapan v letech 1978-1979.

Otec Josef zemřel náhle v úterý 10. prosince 2013 ve věku 62 let.
Rozloučení a poděkování za jeho život proběhne při mši svaté v úterý 17. prosince 2013 ve 13:00 hodin v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů
v Brně-Žabovřeskách, Foerstrova 2, Brno.

Parte ke stažení zde.

– – –

NEKROLOG

P. Josef Daněk se narodil 6. května roku 1951 v Žabovřeskách, nedaleko komunity, ve které prožil poslední roky. Rodiče měli jen jeho. Ve svých  zpomínkách píše: „Každý zřejmě rád vzpomíná na své dětství a mládí a na ty, se kterými prožil toto období svého života. I já s vděčností vzpomínám na Jiříkovice i celou Šlapanickou farnost, kde jsem poznal mnoho dobrých lidí, kamarádů, spolužáků. Zde jsem se také setkal s prožívanou vírou, která se mně stala oporou
v mém životě“.
Vystudoval střední zemědělskou školu v Bučovicích. Brzy nato následoval vstup do semináře v Litoměřicích, přerušený vojenskou službou. Osobně uvádí: „Ještě v době své základní vojenské služby, kterou jsem absolvoval v západních Čechách v Sokolově, jsem se seznámil při návštěvě kostela s jednou rodinou. Ta mě pozvala na návštěvu, při níž jsem se také seznámil blíže s životem Dona Boska a salesiány. Po návratu do semináře jsem během studia prošel i tajným noviciátem a složil jsem své první sliby před tehdejším provinciálem P. Františkem Míšou.
Protože jsem tehdy nemohl jako salesián působit veřejně, byl jsem poslán jako kaplan do diecézní farnosti v Jaroměřicích nad Rokytnou. Zde jsem působil půldruhého roku a na podzim v roce 1978 jsem se stěhoval až do Dačic, které leží již v Jihočeském kraji, ale spadají do brněnské diecéze. Tehdy nás kněze velmi bedlivě sledovali tajemníci pro věci církevní – soudruzi, kteří sídlili na krajských a okresních národních výborech a kteří dávali souhlas k vykonávání
„duchovenské činnosti“ na patřičném místě. Pokud kněz neplnil jejich předpisy, měli moc ho zbavit tzv. „státního souhlasu“. Neuvědomil jsem si, že soudruh tajemník v okrese, kde jsem působil, mě sleduje. Po jednom kázání v Dačicích mně bylo sděleno, že jsem byl zbaven všech „požitků mého působení“ – což tenkrát bylo asi 650,- Kčs měsíčně a byl jsem zbaven státního souhlasu v Dačicích. Tehdy mi hodně pomohl kapitulní vikář Ludvík Horký, díky němuž jsem
dostal jiné místo v Novém Městě na Moravě. Zde jsem působil také pouze půldruhého roku, v létě 1981 jsem byl poslán do Kobeřic u Slavkova – už na samostatné místo. V této době se ke mně na faru přistěhovali také rodiče.
Tatínek ještě i z Kobeřic jezdil do práce v Nesovicích na Vyškovsku. K této farnosti mi přidali ještě Nížkovice, a protože ve Slavkově v této době působil již starý pan farář, vypomáhal jsem ještě i v této farnosti. V Kobeřicích jsme s místními farníky opravili kostel i budovu fary a zde mně moc pomáhali i lidé z Jiříkovic. Co však pokládám za důležitější, bylo to, že se nám společně s dalším
knězem podařilo dát dohromady ve Slavkově skupinu mládeže a společenství mladých rodin. V Kobeřicích a okolních farnostech jsem byl 9 let, a když skončila totalita, byl jsem přeložen do Kunštátu na Moravě. Zde jsem se svými rodiči prožil pouze jeden rok, ale setkal jsem se zde s nadšenými lidmi, jak mladými tak i staršími. Tento rok vyvrcholil poutí mládeže do Čenstochové v Polsku. Zde se sešlo kolem milionu mladých lidí z celého světa se svatým Otcem Janem Pavlem II.
Bylo to v srpnu v roce 1991. V tomto roce jsem byl náhle přeložen do Újezda u Brna, protože zde zemřel pan farář a farnost byla víc jak půl roku bez kněze. Zde jsem již mohl působit jako salesián a proto jsme začali pro mládež opravovat hospodářskou budovu na faře, aby se zde mohli mladí i starší lidé setkávat. Společně s farníky a dobrými lidmi, se podařilo vybudovat „oratoř“ – klubovny pro mladé a hřiště. Zde mně také v srpnu 1996 zemřela maminka. Po devítiletém
působení v Újezdě mě v roce 2000 pan provinciál po dohodě s otcem biskupem přeložil do BrnaŽabovřesk“.
V této komunitě prožil Josef 13 let. Nejdříve zastával funkci farního vikáře a po dvou letech se stal farářem. Byl delegátem pro salesiánské spolupracovníky ve společenstvích Újezd u Brna a Letovice. Rovněž byl duchovním asistentem jedné brněnské skupiny Volontárií Dona Boska. Velmi rád se věnoval pastoraci mladých rodin. Jeho koníčkem zvláště v Žabovřeskách byla „zahrádka“. Ta byla jeho chloubou i radostí. Díky své srdečnosti a díky tomu, že v komunitě patřil
mezi starší členy, byl jejím stmelovacím prvkem. Zemřel v plné síle po krátké nemoci ve věku 62 let.
Na závěr svých vzpomínek uvádí: „Děkuji proto Pánu za všechny, se kterými jsem se mohl setkat a přeji všem dobré zdraví, Boží požehnání a ochranu Panny Marie“.

Jeden z nás – Už není mnoho času podpořit

Kampaň Jeden z nás, jejímž cílem je shromáždit nejméně milion podpisů, pokračuje až do 1. listopadu tohoto roku. Požaduje, aby Evropská unie ukončila financování aktivit, které ničí lidská embrya za účelem výzkumu. K podpisu petice kromě Svatého otce vyzvali rovněž evropští biskupové na nedávném zasedání Rady evropských biskupských konferencí v Římě.

Chcete-li kampaň podpořit, můžete tak učinit ZDE.

Problematika majetkového vyrovnání s církvemi

Přínášíme vám zajímavý článek, který nám poskytlo Biskupství brněnské.

Problematika majetkového vyrovnání s církvemi je v posledních několika měsících často diskutovaným tématem nejen v církevních a politických kruzích, ale také mezi širokou veřejností. Možnost navrácení majetku je příležitostí vypořádat vztahy mezi státem a církvemi, je předpokladem plné náboženské svobody, možnosti obnovení majetkové základny církví a jejich svobodného a nezávislého postavení. Tento článek si však nebere za úkol řešit oprávněnost, správnost či morální aspekty církevních restitucí. Jeho cílem je přiblížit postup zpracování dat, informací a materiálů před podáním výzvy k vydání nemovitosti samotnou církví, konkrétně Biskupstvím brněnským, které se ovšem nezabývá pouze svým původním majetkem, ale pomáhá řešit tuto problematiku také dalším právnickým osobám, které zřídilo, tedy farnostem brněnské diecéze a kapitulám.
Příprava před samotným podáním žádosti má několik fází a je dosti komplikovaným úkolem, se kterým se museli církevní zaměstnanci vypořádat v poměrně krátkém časovém období. Možnost navrácení majetku církvi souvisí s vydáním zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnosti a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti 1. ledna 2013.

Celý článek je ke stažení ZDE ve formátu PDF.

Občas nelze stáhnout čísla FL

Opakovaně se objevuje problém se stahováním čísel Farních listů z archivu.

Po kliknutí na odkaz pro stažení čísla se objevuje chybová zpráva:
/data/www/farnost.dacice.cz/www/wp-content/plugins/download-manager/cache/ must have to be writable!

O tomto problému vím a řeším jej. Omlouvám se za občasnou nefunkčnost odkazů a prosím o vaši trpělivost.

Věřím, že se systém podaří vyladit tak, aby se již tato chyba neobjevovala.

V případě výpadku mne prosím informujte na admin@farnost.dacice.cz

Děkuji, administrátor webu

Bohoslužba za mír v Sýrii 7. září 2013

 Z promluvy papeže Františka  před modlitbou Anděl Páně, 1.9. 2013
„…Proto, drazí bratři a sestry, jsem se rozhodl na den 7. září, který předchází slavnosti Narození Panny Marie, Královny míru, vyhlásit pro celou církev den půstu a modlitby za mír v Sýrii, na Blízkém východě a na celém světě. Zároveň vybízím, aby se k této iniciativě připojili nekatoličtí křesťané, příslušníci jiných náboženských vyznání a lidé dobré vůle a to způsobem, který budou považovat za vhodný.

7. září od 19 do 24h se tady, na náměstí sv. Petra, sejdeme k modlitbě a v duchu pokání, abychom prosili Boha o tento velký dar pro milovaný syrský národ a za odstranění všech konfliktních situací a projevů násilí ve světě. Lidstvo potřebuje vidět gesta pokoje a slyšet slova naděje a míru! Všechny místní církve prosím, aby kromě účasti na tomto postním dnu zorganizovaly také nějakou bohoslužbu na tento úmysl….“

Srdečně vás zveme na Bohoslužbu konanou na tento úmysl
v Kapli Matky Boží u sr. Bosých Karmelitek v Dačicích

19.00     Četba promluvy papeže Františka
            před modlitbou Anděl Páně z 1.9.2013
               Růženec
20.00     Mše Svatá (nebude mít nedělní platnost)
               Adorace
22.00     Modlitba Breviáře – Modlitba se čtením
                                                – Modlitba před spaním
23.00     Závěr

Církevní restituce

Krátký článek, který odpovídá na nejčastější otázky, či výtky vůči církevním restitucím.